Včera jsem se svým bratrem diskutoval o politice.

Můj šéf vřel vztekem po schůzce.

Můj otec vybuchl, když viděl nepořádek.

Vře v tichosti pokaždé, když to zmíní.

Po hodinách tlaku nakonec ztratil sebeovládání a zakřičel.

Můj učitel se rozčiluje, když studenti přijdou pozdě.

Hodně si stěžuje na hluk na ulici.

Můj šéf vybuchl vzteky, když spatřil chybu.

Jeho tvář vzplanula, když slyšel urážku.

Skákat, když mu řekli, že jeho práce není dostatečná.

Když uviděl nepořádek v domě, ztratil sebeovládání.

Kouří pokaždé, když někdo přijde pozdě na jeho schůzku.

Spletl jsem si jeho jméno a on mě zabil pohledem.

Politik zaútočil na média ve svém projevu.

Král se rozhněval, když uslyšel zprávy o povstání.

Demonstrant křičel proti nespravedlnosti systému.

Jeho pohrdavý komentář mě stále bolí roky poté.

Zákazník začal křičet na pokladníka kvůli chybě.

Rušit jeho nedostatek poctivosti mě hluboce ruší.

Moje matka mě hodinu kázala za to, že jsem přišel pozdě.

Dav vřel rozhořčením nad rozhodnutím soudce.

Snažil se dýchat, aby během diskuse neztratil kontrolu.

Vždy bručí kvůli práci, kterou musí udělat.

"Nikdy!", odplivl si, než se otočil a odešel.

Dítě se mračí, protože mu nekoupili hračku.

Muž rozzlobeně zavřel dveře.